Léze šlachy dlouhé hlavy bicepsu

 

Šlacha dlouhé hlavy bicepsu začíná svým úponem v oblasti tuberculum supraglenoidale. Šlacha probíhá ventrolaterálně přes horní plochu hlavice a vstupuje do sulcu intertubercularis. Při svém intraartikulárním průběhu je kryta synoviální membránou. Šlacha má také intimní vztah k rotátorové manžetě a díky tomu bývá také často přetížena a může podléhat zánětlivm a degenerativním změnám. Opakovanou mikrotraumatizací, především v subakromiálním prostoru, dochází nejprve k edému šlachy, tenosynovitidě a postupně dochází k rozvláknění a tyto změny mohou vyústit až do ruptur šlachy. Další patologickou jednotkou je instabilita šlachy dlouhé hlavy bicepsu. Tyto dále dělíme na dva základní typy:

1. Subluxace:
A- horní subluxace
B- nestabilní úponová část
C- nestabilita spojená se špatně zhojenou zlomeninou velkého hrbolu

2. Luxace:
A- extraartikulární s parciální lézí rotátorové manžety (m. subscapularis)
B- intraartikulární s kompletní lézí rotátorové manžety (m.subscapularis)

Při postižení šlachy dlouhé hlavy bicepsu si pacienti stěžují na bolesti v oblasti přední části ramenního kloubu a v oblasti intertuberkulárního žlábku někdy můžeme palpovat i krepitaci. Traumatické ruptury šlachy (nejčastěji na degenerativním podkladě) se projeví smrštěním svalového bříška a jeho dislokací distálně. Je také značně omezena svalová síla.  Klinických testů používáme nejčastěji „Speed test“ – pacient provádí flexi proti odporu při extendovaném loketním kloubu a supinovaném předloktí, „Yergason´s test“ – pacient provádí při mírně abdukovné paži s loktem flektovaným do 90 º supinaci předloktí proti odporu. Zobrazovací metody, RTG, sonografie, MRI nám pomohou při diagnostické rozvaze, i když v těchto případech nám definitivní diagnózu určí až artroskopické vyšetření ramenního kloubu.

V terapii ruptur šlachy dlouhé hlavy bicepsu využíváme neartroskopických technik. Výjimečně lze provést anatomickou rekonstrukci, většinou ovšem provádíme jen zavěšení šlachy k proc. coracoideus nebo ke šlaše krátké hlavy bicepsu. Také můžeme provést zavěšení šlachy do sulcus intertubercularis metodou klíčové dírky. Artroskopicky můžeme ošetřit degenerativní rozvláknění šlachy pomocí shaveru a měli bychom se snažit vyřešit příčinu tohoto poškození. U instabilit, které jsou dány defektem úponu se pokusíme o rekonstrukci šlachy. V indikovaných případech provádíme tenodézu šlachy a to buď dynamickou (přišití šlachy ke spodní části rotátorové manžety) nebo statickou (fixace šlachy do intertubertuberkulárního sulku pomocí skobičky, interferenčního šroubku). Volnou intraartikulární část šlachy musíme odstranit. U pacientů starších šedesáti let můžeme při současné ruptuře rotátorové manžety uvažovat i o tenotomii šlachy. Podle typu výkonu doporučujeme fixaci na 4-6 týdnů. Pokud provedeme pouze debridement a nebo tenotomii šlachy lze zahájit postupnou rehabilitaci od druhého pooperačního dne.